Jsou to dvě z prvních slov, která se naučíme, a dvě, která používáme nejčastěji v našich raných letech života. Naloženo smyslem najednou jedinečným pro každou osobu, přesto univerzálním pro každého, variace slov máma a táta lze nalézt v mnoha jazycích, sahajících po staletí, ne-li tisíciletí. Ale přesně, jak stará jsou ta konkrétní slova? A proč vlastně vlastně nazýváme naše rodiče?
Podle Carrie Gillon, spoluzakladatelka společnosti Quick Brown Fox Consulting, která je držitelkou titulu Ph.D. v lingvistice a spoluhostitelech lingvistiky podcast The Vocal Fries , přesné slovo „maminka“ je ve skutečnosti docela nedávné, ve velkém schématu věcí. První zdokumentované použití je z roku 1867. Předtím jsme řekli „maminka“ (sahá až do roku 1844), nebo, pokud půjdete ještě dále, „mamma“ (která byla poprvé použita v 70. letech 20. století).
„Ale„ máma “nebo její ekvivalent se vrací velmi dlouhou dobu (4500 BCE) a není jisté, jak daleko„ tatínek “jde (nejméně 1500 BCE), “ říká.
Gillon vysvětluje, že „mamma“ je to, co lingvisté nazývají „reduplikací“ (nebo zdvojnásobením) od indoevropského jazyka, předchůdce nebo kořene, jazyka pro angličtinu, řečtinu, sanskrt a další. (Byl to běžný jazyk od asi 4500 BCE do asi 2500 BCE) To je důvod, proč lze společný původ maminky nalézt v jazycích, starověkých i moderních, v celé Evropě, na Středním východě a dále. Například řecké slovo pro matku je „mamme“, zatímco v latině je „mamma“. Perština, ruština, litevština a francouzština všichni říkají „mama“, zatímco velšané používají slovo „mam“.
To znamená, že mnoho neindoevropských jazyků má slova, která se podobají těmto „ma-“ slovům, od hinduistického „māṁ“ po korejský „mo“, „možná jde tedy ještě dále, “ navrhuje Gillon. „Ale ne všechny jazyky používají tuto formu, takže není univerzální. Velmi, velmi časté - možná i téměř univerzální - ale ne univerzální.“
Zatímco první známé použití "táta" je asi 1500 BCE, Gillon říká, že "maminka" je pravděpodobně mnohem starší. Znovu existují formy v mnoha indoevropských jazycích, jako je řečtina („tata“), sanskrt („tatah“), irština („daid“) a velština („tad“). „Mohou existovat i jiná slova pro„ tati “, která v těchto jazycích nevím, “ zdůrazňuje Gillon. "A je opravdu nejasné, jak je univerzální táta nebo jak daleko to jde."
Tato slova vyrůstají ze skutečnosti, že bez ohledu na to, kde jsou na světě, mají děti tendenci vydávat podobné blábolící zvuky, jak začnou mluvit - obvykle používají měkčí souhlásky produkované rty, jako jsou B , P a M , dělat slova jako "baba", "papa" a "mama" typické rané "protowords."
Lingvista Roman Jakobson uvedl, že děti při kojení vydávají zvuky pro „mamu“ jako „lehký nosní šelest“, což by mohlo vysvětlit, proč existuje podobnost i mezi zeměmi a kulturami, s čímkoli jiným společným.
„To je věrohodné, i když trochu vtipné, “ říká Gillon. „Protože je to jeden z prvních zvuků, které se učíme, a zvuk vydáváme při kojení, možná je to první slovo, které říkáme, a rodiče z celého světa a času to promění v jedno ze slov pro matku. Spekulativní, ale možné. “
Chcete-li objevit více úžasných tajemství, jak žít svůj nejlepší život, klikněte sem a sledujte nás na Instagramu!
