Jaké je vaše osobní tajemství pro multitasking - a jak byste radil ostatním, aby zvládli velké pracovní vytížení s více požadavky?
Paralelní zpracování, známé také jako předstírání, že se zaměřuje na jednu věc, zatímco dělá další, není jen skvělý způsob, jak dělat obě věci špatně, ale je to také super úžasný způsob, jak dráždit vaši rodinu a přátele. Co takhle: když mluvíte s ostatními, odložte zařízení. Když jste v tělocvičně, odložte zařízení pryč. Když se najíte s ostatními, odložte zařízení. Rozumíme si? Pokud máte co dělat, rozdělte úkoly na malé kousky, stanovte priority a zaměřte se na jednu věc najednou.
Jak si myslíte, že rozhodnutí prezidenta Trumpa odstoupit od pařížské dohody ovlivní americké podniky a hospodářství (v krátkodobém nebo dlouhodobém horizontu)?
Není jasné, že v praxi to bude tak důležité, pokud vůbec, v nejbližší době. To znamená, že na slovech záleží a slova našeho prezidenta hodně záleží. Všichni se musíme obávat změny klimatu, je těžké přijít s obrovskými mnohostrannými dohodami a v určitém okamžiku stačí říci, že po nich nemusí následovat aktivní a pozitivní akce.
Jaká je vaše osobní taktika pro boj s nutkáním odkládat?
Na tuto otázku odpovím příští týden. Dobře, dobře. Stanovil jsem priority a zaměřil se na důležité věci. Pokud opravdu nemám práci na dosah ruky, snažím se dát svolení na přestávku a vrátit se k úkolu, až budu čerstvý. Někdy však má napájení paradoxní výsledek.
Nedávno jsme četli studii, která říká, že valedictorians nemají dál ultraúspěšnou kariéru. Nikdy nejsou milionáři, hlavami států nebo průmyslovými titány. Jako nájemce a manažer a vedoucí podniku by vám záleželo na tom, jak dobře se vaši zaměstnanci - nebo uchazeči o zaměstnání - chovali ve škole?
Myslím, že jste zaměňovali korelaci s příčinnou souvislostí. Je pravda, že dobré výsledky v tradičním vzdělávání nevedou vždy k profesnímu úspěchu. Například Einstein skvěle udělal špatně například v matematické třídě. Není však pravda, že ti, kdo se ve škole dobře daří, nemají úspěšnou kariéru. Někdy ano, jindy ne. Jde o to, že to, jak se děláme ve strukturovaných vzdělávacích prostředích, není jediným - ani nutně nejdůležitějším - indikátorem budoucího úspěchu.
